Hrad Kokořín

Vydávám se napříč Českou Lípou hned přes několik sídlišť a řeku Ploučnici do průmyslové části, kde najíždím na Svojsíkovu stezku vedoucí do obecního lesa (249 m n. m.). Odsud pokračuji po asfaltové lesní cestě až do obce Sosnová, kde se následně napojuji na klasickou silnici vedoucí do Zahrádek. Cestou musím ovšem překonat první drobné převýšení (297 m n. m.), alespoň se tak v chladivém podzimním dni trochu zahřeji. Je pod mrakem a vypadá to, že jsem si na cyklovýlet nevybral úplně ideální den. Naštěstí mě všechny předpovědi počasí uklidňují, že pršet rozhodně nebude.

Ostrým sjezdem přijíždím do obce Zahrádky, kde projíždím kolem bývalého mlýna Heinricha Schwarze, který je nyní v rozpadajícím se stavu. Krátkým výšlapem se dostávám k místnímu zámku, odkud dále pokračuji Máchovou cestou ke kostelu svaté Barbory a blízké vesničce Borek. Navzdory všem předpovědím začíná právě pršet a po několika kilometrech jsem nucen se ukrýt pod stromy, přímo pod skalní věží v Pavlovickém dole, kousek za obcí Šváby.

Jakmile se přeženou ty největší přeháňky, tak pokračuji v jízdě na kole Pavlovickým dolem (283 m n. m.) kolem obce Popelov až do osady s názvem Podolec. V těchto místech míjím hlavní silnici a volím cestu okolo místního kamenolomu, která mě zavede do obce Chlum. Následně pokračuji v jízdě do kopce (357 m n. m.) k vesnici Vrchovany, kde obratem sjíždím k části Nový Berštejn a po kamenných schodech se dostávám do obce Dubá, za kterou začíná chráněná krajinná oblast Kokořínsko - Máchův kraj.

Nejkratší cestou projíždím Dubou okolo památkově chráněných skalních sklípků a najíždím na Dubsko-Kokořínskou trasu (272 m n. m.). V blízké osadě Rozprechtice se ovšem odpojuji z cesty a vydávám se k cíli dnešního výletu po velmi málo frekventované silnici směřující do Dražejova. V těchto místech se ovšem nevyhnu náročnému stoupání, které vrcholí v lese za Dražejovem (419 m n. m.), což si vyžádá trochu potu.

Po modré turistické trase se z lesa dostávám na odlehlou silnici směřující postupně do obce Střezivojice, Dobřeň a následně také Jestřebice. V místě rozcestníku Malá Jestřebice (pár metrů po výjezdu z obce) se opětovně nořím do lesa a pokračuji jízdou po zeleném turistickém značení napříč Klášterkou. Místy se jedná o náročnou trasu vhodnou výhradně pro horské kolo, kterou umocňují skalní výběžky z jedné strany a pohled do rokle z té druhé (což rozhodně nemusí mýt vhodné pro každého).

Po desítkách minut jízdy se z Klášterky postupně přesouvám do oblasti Kokořínského dolu, kde v blízkém okolí skalního hradu Nedamy při sestupu do údolí narážím nejdříve na dřevěný žebřík a následně i schodiště uvnitř skalní průrvy. Pokud máte horské elektrokolo, potom s ohledem na jeho váhu asi nebudete příliš optimističtí při jejich zdolávání. V těchto místech najdete v pískovcových stěnách i jeskyni Nedamy, která je pozůstatkem zříceniny místního hradu.

Od jeskyně Nedamy následuje náročnější sjezd až na místní silnici do podhradí Kokořína (236 m n. m.), což je zároveň i nejnižší bod dnešní trasy. Z těchto míst se po silnici skrz tunel vydávám až na místní vrchol (324 m n. m.), kde je vyhlídka na hrad Kokořín. Následně po serpentinách opětovně sjíždím zase ke hradu a po modrém turistickém značení se dostávám do jeho přímé blízkosti.

Na kole projíždím přímo pod hradem Kokořín k jeho bočnímu vstupu, který vede přes dřevěný most. Po krátké obhlídce vstupu a studny od samotného hradu sjíždím k blízké vyhlídce na Máchově skále, kde ovšem pro okolní stromy není příliš vidět do dálky. Následně znovu objíždím hrad Kokořín ze západní strany okolo mohutné válcové věže, kde objevuji úzkou cestu vedoucí kolem Kokořínského dolu.

Po prostudování mapy se rozhoduji k průjezdu okolo Kokořínského dolu v těsné blízkosti hradu, kde mě neznačená cesta postupně zavede do podhradí. Jedná se o poměrně úzkou cestu (355 m n. m.), kde jsou z jedné strany pískovcové skály a z druhé hluboká rokle. Je všední den a na cestě nepotkávám žádného turistu, tak si mohu jízdu na kole užít. Nicméně jakmile vjedu do lesa, tak na neznačené trase začínám bloudit. Samotný sjezd k místní silnici (244 m n. m.) je navíc poměrně náročný a neobejde se bez pádu. Naštěstí utrpělo pouze mé ego a po chvíli již sjíždím k silnici, kde pokračuji v cestě zpět podél říčky Pšovka.

Zhruba po dvou kilometrech jízdy po místní silnici (256 m n. m.) mám naplánovanou krátkou zastávku u Kokořínských pokliček, což jsou přírodní pískovcové útvary připomínající houby. Než je ovšem uzřím, tak musím absolvovat výstup po několika namáhavých schodech, po kterých se tahám také s horským kolem, protože jej nechci nechávat na dosah nenechavcům dole v údolí. Droužkovská cesta s modrým turistických značením mě nakonec zavede až na vyhlídkové místo (295 m n. m.) s nádherným pohledem na Pokličky.

Po návratu k místní silnici pokračuji v jízdě na kole přes obec Vojtěchov, Ráj až do Libovic, před kterými na mě čeká několikakilometrový výšlap, který vrcholí pod Vrátensku horou (508 m n. m.), kde je umístěná i stejnojmenná rozhledna. V těchto místech bych rozhodně ocenil výpomoc od elektrokola. Po chvilce odpočinku a vydýchání se u rozhledny napojuji na modrou turistickou trasu a pokračuji po lesní cestě sjezdem do údolí.

V části Housecké vrchoviny se odpojuji z turistické trasy, vjíždím do lesa a pokračuji ve směru na Vojetín. Po několika kilometrech vyjíždím z lesa těsně pod obcí Houska a pokračuji ve sjezdu po málo frekventované silnici přes vesnice Kruh, Ždár a následně také Okna (283 m n. m.). Při této části cesty se mi hned několikrát naskýtá atraktivní výhled na vzdálený Bezděz, který také patří mezi velmi významné turistické cíle oblasti Kokořínska - Máchova kraje.

V obci Obora pak najíždím na místní cyklostezku, která mě po chvíli jízdy dovede do Doks, kde se rychlým průjezdem městem brzy dostanu na Jarmilinu stezku umístěnou v těsné blízkosti Máchova jezera, která vede až do Starých Splavů. Ve Starých Splavech mířím do chatové oblasti Pod lvem, kde horské kolo směřuji na málo známou trasu podél vlakové trati, díky které ušetřím docházející síly a nějaký čas.

Přímo od trati zajíždím do lesa v oblasti Jestřebských slatin, kde se napojuji na modrou turistickou trasu. Po chvíli už projíždím přes Sluneční dvůr a následně obcí Provodín. Cestou ke Karasům zvažuji kudy nejlépe zvolit další cestu k domovu. S každým šlápnutím do pedálů vzrůstá i moje únava a chtěl bych vybrat méně unavující cestu. Nakonec se vyhýbám průjezdu pod Kraví horou a pokračuji do obce Srní u České Lípy, kde po drobném zakufrování vjíždím do lesa. Po zpevněné lesní trase dojíždím ke Kummerské cestě, která mě zavede do Okřešic.

Kummerská cesta vede z jedné části po starých panelech, která není příliš pohodlná. V lese mě navíc zastihne i slušná tma, ale použitá cyklosvítilna naštěstí spolehlivě plni svojí funkci. V blízkých Okřešicích najíždím na modrou turistickou trasu a pokračuji do České Lípy. Po cestě přes Smolné pole (260 m n. m.) mě zastihuje déšť, který mě i přes únavu nutí přidat do rychlosti. Po příjezdu do České Lípy pak musím projet několik sídlišť a dojet na nejvýše položenou část (314 m n. m.), kde už konečně dojíždím k domovu.

Cyklovýlet ke hradu Kokořín jsem v hlavě plánoval už nějaký čas a jsem nakonec rád, že jsem jej i přes přicházející podzim stihl realizovat. Zároveň se povedlo cestu naplánovat i absolvovat téměř mimo hlavní silniční tahy. Cestou jsem najel slušných 88,9 km v těžším terénu a celkově nastoupal velmi slušných 1056 výškových metrů. A co ty? Pokud jsem tě cyklovýletem dostatečně motivoval, potom si prostuduj mapu, přizpůsob trasu vlastním možnostem, naskoč na kolo a vychutnej zážitek z jízdy.