Hřensko

Z místa bydliště v České Lípě se nejkratší možnou cestou vydávám na cyklostezku Varhany (280 m n. m.), kde během několikakilometrové jízdy postupně míjím vesničku Manušice a následně Volfartice. Na úrovni Nové Vsi z cyklostezky sjíždím přes polní cestu a po chvíli se připojuji na místní relativně málo frekventovanou komunikaci, kde zároveň zdolávám první výraznější vrchol (404 m n. m.) dnešní trasy. Z obce Mistrovice uháním z kopce až do vesničky Kerhartice a Veselé, kde se silnice klikatí podél potoka Bystrá.

Přímo v obci Veselé míjím hlavní silnici mezi Děčínem a Českou Kamenicí a pozvolna přejíždím z Českého středohoří do chráněné oblasti Labské pískovce. Po chvíli projíždím pod železničním mostem a soutěskou Olešničky mířím do obce Jánská, ze které dále pokračuji do Srbské Kamenice (218 m n. m.) umístěné v údolí řeky Kamenice, kde se i přes jedno chybné odbočení dostávám k místu, kde konečně opouštím běžnou silnici. Mám za sebou více než 20 km, tak si dopřávám malou svačinku spojenou s výhledem na místní kostel sv. Václava.

V další cestě pokračuji jízdou na kole po příjemné lesní trase vedoucí do Kamenického lesa, kde mě ovšem na několika málo kilometrech čeká výraznější stoupání na Hřibovou pláň (390 m n. m.). V těchto místech z části projíždím pod Růžovým vrchem nazývaným Děčínská Fudžijama. Jde o výrazný čedičový masiv ležící v nejjižnějším výběžku národního parku České Švýcarsko, který patří mezi nepřehlédnutelné vrcholy mého cyklovýletu. Po výjezdu z lesa se připojuji na žlutou turistickou značku, která mě dovede do obce Růžová.

Než ovšem za sebou nechám malou vesničku Růžová, tak mám v plánu navštívit nevysoký kopec s názvem Pastevní vrch (405 m n. m.), kde je vyhlídková věž Růženka. Cesta na vrchol se rozhodně neobejde bez zadýchání a poslední metry už dokonce horské kolo vedu. Odměnou je atraktivní 6 metrová vyhlídková věž s velmi neobvyklým tvarem, ze které je skrz kruhová okna vidět nejen samotný Růžový vrch, ale také do dalekého okolí včetně zajímavých skalních útvarů v Českosaském Švýcarsku.

Přímo na Pastevním vrchu ve stínu malé rozhledny si ještě dopřávám další svačinku a po chvíli už pokračuji sjezdem z kopce do obce Růžová. Zde ovšem špatně odbočuji a místo po Zdravotní stezce, kde jsem se měl napojit na žlutou turistickou trasu vjíždím přímo do obce. Pokračuji tedy průjezdem na konec obce, kde se vydávám směrem na Janov. Přestože tedy musím na kole jet dále po běžné silnici, tak naštěstí po cestě do Janova nepotkávám ani jeden automobil (jedná se pouze o několik málo kilometrů).

V obci Janov si nenechávám ujít další volně přístupnou rozhlednu, která se tyčí kousek od Janovského vrchu. Vydávám se tedy na výšlap skrz obec přímo k rozhledně Janov u Děčína. Jedná se o 30 metrovou telekomunikační věž, která zároveň slouží jako rozhledna. U samotné nohy rozhledny zamykám své kolo a po točitém schodišti se 160 schody se vydávám až na vrchol, kde si užívám výhled na Děčínský Sněžník, německý Königstein, Českosaské Švýcarsko i Lužické hory.

Oproti opravdu pomalému výstupu nyní následuje rychlé seběhnutí celého točitého schodiště, až se musím u posledního schodu na chvíli zastavit a přidržet zábradlí. Po chvíli už naskakuji na kolo (nikdo jej ani s částí věže neodnesl) a pokračuji k cíli dnešního výletu. Trasu mám naplánovanou po hřebenovce vedoucí žlutou turistickou cestou. Na okraji obce se pak ještě zastavuji u bývalého větrného mlýna (dnes již přestavěn pro bydlení), který leží vedle malého Janovského rybníka. Následně po několika kilometrech vjíždím do lesa (303 m n. m.) a pomalu se blížím se do samotného Hřenska, kde mě čeká náročnější sestup do údolí.

Po cestě do údolí musím na několika málo metrech překonat celkem slušné převýšení. Místy dokonce narážím na úzké pískovcové schody, kde je nutné kolo náročnějším způsobem přenášet (pro majitele těžkých elektrokol nebude tato část cesty nejlepší volbou). Cestou se ještě zastavuji na skalnaté vyhlídce Elisalex, která poskytuje nádherný výhled na část Hřenska včetně soutoku Labe a Kamenice. Z Labské vyhlídky následuje už méně náročnější část cesty a během několika minut stojím nad místem, kde se řeka Kamenice vlévá do Labe. Jedná se zároveň o nejzazší a nejníže položené místo dnešního cyklovýletu (125 m n. m.).

Přímo z nábřeží jedu přes Hřensko po severní trase. Při výjezdu z obce pak využívám krátkou zastávku k občerstvení a po chvíli pokračuji po běžné silnici v pozvolném výstupu do kopce. S ohledem na velký požár v roce 2022, který zasáhl výraznou část národního parku České Švýcarsko jsou při výšlapu vidět obrysy Pravčické brány, která by jinak byla ukryta za stromy. U rozcestníku Tři prameny sjíždím ze silnice a pokračuji v jízdě po Malé mlýnské cestě (žlutá turistická trasa), která mě postupně zavede až do obce Mezná. Cestou je vidět nejen blízké okolí Pravčické brány, ale především strmá Křídelní stěna.

Po několika kilometrech projíždím obcí Mezná (302 m n. m.), kde se napojuji na běžnou silnici a pokračuji v jízdě na Mezní Louku a Vysokou Lípu. S ohledem na okolí a jízdu po silnici není tato část ničím zajímavá a ubíhá relativně pomalu (zřejmě jsem si tuto část měl zkusit zkrátit jízdou po blízké modré turistické trase). Z Vysoké Lípy pak směřuji do blízkých Jetřichovic, odkud hodlám zamířit k domovu. Nicméně i přes pokročilou hodinu s ohledem na okolní světlo, po cestě stále zvažuji ještě jednu zastávku. Nakonec na kraji Jetřichovic sjíždím ze silnice a po žluté turistické trase zamířím přes les k Dolskému mlýnu, kde je vyjížďka hned atraktivnější.

Lesní cestu k Dolskému mlýnu z jedné strany lemuje potok Jetřichovická Bělá a z druhé strany pak skalní výběžky. Když už si myslím, že okolí nemůže být zajímavější, tak narážím na starý most vedoucí přes řeku Kamenici (nebýt chladno, tak v těchto místech ihned skočím do vody). Z tohoto místa se po chvíli dopravuji do neméně kouzelného prostředí Dolského mlýna z první poloviny 16. století. Přestože se jedná o zříceninu, kterou tvoří pouze torzo obvodových zdí, tak jde o velmi romantické místo. V okolí mlýna rozhodně přehlédnete malý kamenný mostek přes umělý náhon, dřevěnou pěší lávku vedoucí přes řeku Kamenici a malý kamenný jez, kde si voda vesele zurčí.

Čas velmi rychle pokročil a mě nezbývá než konečně vyrazit k domovu, který je vzdálen 30 kilometrů a nějakou chvíli to ještě zabere. Jsem už celkem unaven a některé kopce mám stále před sebou. Od Dolského mlýna se stejnou cestou vracím do Jetřichovic, kde najíždím na silnici a pokračuji v cestě do Všemil (220 m n. m.). Protože dále nechci pokračovat po silnici, tak po krátkém průzkumu online mapy v mobilu nacházím lesní cestu do Kunratic. Lužická cesta ovšem není zcela ideální a na trase mě čeká nejen výstup na místní vrchol (357 m n. m.) pod Větrným vrchem, ale také nepříjemné chladno, na které nejsem úplně připraven. Nezbývá než dupnout do pedálů a trochu se zkusit zahřát.

Po příjezdu do Kunratic se napojuji na místní silnici a pokračuji do České Kamenice, kde se proplétám jízdou centrem. Během té doby zvažuji zda pojedu přes Kamenický Šenov, nebo Nový Oldřichov (nakonec vítězí méně náročnější trasa). Z Kamenice vyjíždím směr na Huníkov, kde chci najít cestu lesem do Nového Oldřichova. Nicméně jízda mi trvá déle než jsem čekal a navíc mi právě zhasla přední svítilna (to bývá tak, když s cyklosvítilnou s funkcí powerbanky na cestě dobíjíte mobil). V lese bych neviděl ani na řidítka, tak raději pokračuji po silnici přes Mistrovice, Volfartice a Horní Libchavu. Na cestě zjišťuji, že LED svítilna jde opakovaně rozsvěcet a domu alespoň nedojíždím za úplné tmy.

Dnešní cyklovýlet byla slušná pecka, s výjimkou nudnějších přejezdů po běžných silnicích šlo o vyjížďku přes opravdu nádhernou krajinu s řadou atraktivních míst. I přes vyšší náročnost se budu do Českého Švýcarska určitě několikrát vracet. Cestou jsem najel velmi slušných 88,4 km v těžším terénu a celkově nastoupal 1243 výškových metrů. A co ty? Pokud jsem tě cyklovýletem dostatečně motivoval, potom prostuduj mapu, přizpůsob trasu vlastním možnostem, naskoč na kolo a vychutnej si zážitek z jízdy.