Hvozd

Z místa bydliště se přes dvě sídliště vydávám nejkratší možnou cestou na poměrně krátkou cyklostezku (zde míjím nejnižší bod dnešní trasy 262 m n. m.), která mě zavede do blízké obce Písečná. Následně pokračuji jízdou do lesa, kde po několika málo kilometrech vjíždím do obce Nový Šidlov. Zde si krátím cestu průjezdem panenskou jedlí a pokračuji jízdou do Starého Šidlova, kde se napojuji na původní zelenou turistickou trasu vedoucí na Spálenisko.

Za Starým Šidlovem pokračuji po lesní cestě s řadou kořenů a větví přes cestu, kde se po kilometru jízdy dostávám na výrazně pohodlnější cestu Dubovou alejí, kterou ve vhodném místě opouštím a pokračuji po další lesní stezce až na místní vrchol (375 m n. m.). Následuje sjezd do vesničky Velenice (286 m n. m.), kde projíždím kolem Kaple Božího hrobu, která je vytesaná do pískovcové skály.

Následně se musím připravit na poměrně rychlé stoupání, kde na krátkém úseku zdolávám místní vrchol (370 m n. m.), který je zakončen telekomunikačním vysílačem. Následují dva oddychové kilometry sjezdu do údolí, kde se nachází vesnice Brniště. Zde se zastavuji u nepřehlédnutelného kostela sv. Mikuláše a po chvíli pokračuji jízdou po žluté turistické značce, která mě zavede až do Velkého Valtinova.

Cestou mezi poli se dostávám k Hrubému rybníku, kde sjíždím z plánované trasy a jízdou lesem se obloukem vyhýbám Velkému Valtinovu. U Zaječího rybníka najíždím na zelenou turistickou trasu, krátce projíždím lesem a vyjíždím na samém konci obce Velký Valtinov. Následně se po místní silnici dostávám do Jablonného v Podještědí, kde zadní cestou projíždím kolem bývalého zámku Nový Falkenburk, který dnes slouží jako dětský domov.

Z Jablonného v Podještědí se vydávám směrem na Heřmanice v Podještědí, kde se nechám vést modrým turistickým značením (339 m n. m.) a pokračuji mezi poli až do lesa mezi kopci Kančí vrch a Sokol, kde začínají Lužické hory. Krátce sjíždím se značené trasy a cestu si krátím po místních pěšinkách, které ovšem nejsou úplně příznivé pro jízdní kolo. Nejen, že musím hledat kudy asi vede cesta, ale v těchto místech začíná terén i velmi zprudka stoupat. U rozcestníku Na Šestce (bývalá myslivna) se napojuji na místní hřebenovku a pokračuji ve výšlapu do kopce už po vhodnější trase s označením Šestková cesta.

Šestková cesta vrcholí na Česko-německých hranicích, kde jsem zhruba v polovině kopce. Další část cesty k vrcholu hřbetu Hvozd vede po výrazně kamenité cestě, která je lemována hraničními kameny a dalším značením. S ohledem na prudké stoupání a nevhodný terén plný viklajících se kamenů i otravných kořenů jsem nucen v některých místech kolo pouze vést. Občasné přestávky na oddych zároveň využívám i pro doplnění potřebné energie v podobě svačinky, kterou jsem si původně chtěl nechat až na samotný vrchol.

Zdánlivě nekonečná cesta končí na jižní části vrcholu Hvozdu (749 m n. m.), kde je umístěna turistická chata s krásnou vyhlídkou na Lužické hory. K cestě na vrchol je nutné zdolat několik schodů a následně je možné se kochat výhledem, kterému dominuje nedaleký Zámecký vrch, vzdálený kopec Klíč a zároveň i nejvyšší vrchol Lužických hor v podobě hory Luž. Díky vhodnému počasí zde pořizuji několik fotografií a zároveň využívám čas k malému odpočinku.

Po nějaké chvíli se z jižního hřbetu Hvozdu přesouvám na severní, kde nelze minout rozhlednu Hochwald Tower, ze které je vidět také německá část Žitavských hor (kamenná rozhledna je téměř identická s rozhlednou na Jedlové). Následně se vydávám do německé obce Hain, kde si k cestě vybírám místní cyklostezku (MTB Xterra), která ve mě ovšem budí spíše rozpaky. Na takto drsný terén nejsem připraven a trasu po nějaké chvíli raději objíždím schůdnější cestou. V obci Hain z německé strany navtěvuji Jánské kameny (602 m n. m.), odkud ještě pořizuji vzdálené foto rozhledny na Hvozdu a vydávám se na sjezd do blízkého Krompachu.

Cestou z kopce uháním po asfaltové cestě směrem na Valy, kde zvažuji objížďku Krompachu blízkým lesem po červené turistické značce. Ovšem špatný pohled do mapy mě nakonec stejně zavedl do obce Krompach, kde tedy pokračuji po místní komunikaci směrem na Juliovku (428 m n. m.) a Dolní Světlou. Následuje nekonečný výšlap do vesnice Horní Světlá, za kterou pro silniční uzávěrku sjíždím do lesa. Pokračuji ve stoupání pod kopcem Bouřný, kde konečně vrcholí místní trasa (647 m n. m.).

Po zelené turistické trase sjíždím k rozcestníku Stožeckého sedla, kde se na chvíli zastavuji na pěší lávce Šébr s nádherným výhledem na Jedlovou. V těchto místech zvažuji přímý sjezd do obce Kytlice a následně pokračovat v cestě domů, ale nakonec volím objízdnou trasu, kde s ohledem na nedávné silné deště zkusím zastávku u místních vodopádů. Po krátkém zaváhání pokračuji v jízdě po původní zelené značce vedoucí přes Stožecký hřbet.

Místní hřebenovka je ovšem plná kamenů a kořenů, kde několik metrů musím kolo vést. Po chvíli jízdy si všímám označení blízké vyhlídky a zvažuji zastávku. Nakonec ji využívám, kolo nechávám pod vrcholem a vybíhám na relativně nevysokou vyhlídku Sofie (663 m n. m.). Po krátké obhlídce se vracím na turistickou trasu a pokračuji v další cestě. Přímo pod Jelení skálou na chvíli zvažuji další zastávku, ale pro únavu toto vyhlídkové místo míjím a oceňují rychlý sjezd do údolí.

Na chvíli odbočuji z trasy a zastavuji se na vyhlídce Zuzanka, kde skrz stromy není ovšem téměř nic vidět. Pokračuji tedy v jízdě z kopce a na nejbližší křižovatce se zastavuji u revírního kamenu s výhledem na zříceninu hradu Tolštejn. V těchto místech odbočuji na Pražskou cestu a po chvíli jízdy se nořím do lesa, kde hledám Míšeňský vodopád. Nicméně i přes nedávné deště, zde nacházím jen vyschlé koryto Zlatého potoka. Místo abych konečně vyrazil k domovu, tak s naivitou raněné srny pokračují v objíždce ke druhému vodopádu, kde to určitě vyjde...

Projíždím kolem železniční zastávky Jedlová, kde ovšem přehlížím červené turistické značení a nořím se hlouběji do lesa. Po krátké chvíli pak nalézám správnou trasu a po chvíli pokračuji ve sjezdu mezi Středním vrchem, Velkou Tisovou a kopcem Sokol. Kousek za rozpadajícím se krmelcem nacházím cestičku k vodopádu, kde ovšem zjišťuji, že jediná voda, která v okolí zurčí je z potoka Bělá, jenž teče na druhé straně údolí. Když už jsem tu, tak alespoň vyhledám přesné místo Velkého Bělského vodopádu. Musím se ovšem vydat na výšlap do skal, který mi už bere poslední zbytky energie. Na místě samozřejmě nacházím jen stroužek vody, který mě příliš neuspokojuje. Při budoucím výletu někdy na jaře budu mít snad větší štěstí.

Slunce začíná mizet za obzorem a je čas konečně vyrazit k domovu, za světla to už rozhodně nestihnu. Před sebou mám ještě slušnou porci kilometrů a je tak potřeba šlápnout do pedálů. Sjíždím do obce Kytlice (431 m n. m.), kde mě obratem čeká nemilosrdný výstup do místního kopce. Vyhýbám se hlavní silnici a volím cestu po žluté turistické značce. Cesta ovšem není příliš milosrdná a některé části pro strmost terénu kolo pouze tlačím. Na dvou kilometrech zdolávám výškový rozdíl 147 metrů. Aby toho nebylo málo, tak na místě přehlížím turistické značení, ze které jsem se na chvíli vzdálil a následně z mapy chybně vyhodnocuji následující trasu. Za slušné tmy se tak místo do Polevska řítím z kopce přímo pod Stříbrným vrchem (578 m n. m.) do vesnice Horní Prysk (469 m n. m.), kde si chybu teprve uvědomuji.

Znovu tedy musím stoupat do poměrně brutálního kopce, a tentokrát za naprosté tmy, až do míst, kde se napojuji na původně plánovanou silnici (601 m n. m.). Tolik děkovaček a blahopřání už jsem si dlouho nenadělil. Navíc jsem původně plánoval příjezd za světla a jedu na kole opravdu na lehko a cestou tak začínám pěkně klepat kosu. Nezbývá než ještě více dupat do pedálů, ale několikakilometrová cesta z kopce k zahřátí moc nenapomáhá. Cestou projíždím přes obec Prácheň, kde najíždím na místní cyklostezku, ze které se po chvíli odpojuji a po místní komunikaci pádím z kopce do Slunečné, za kterou se opět napojuji na původní cyklostezku Varhany, kde přes obec Manušice konečně dojíždím do České Lípy (269 m n. m.), kde ještě následuje výjezd na nejvýše položené sídliště.

Dnešní cyklovýlet je pro mě snad ponaučením, že si na trase nesmím plánovat hned několik cílů. Navíc přicházející podzim přináší nejenom brzký západ slunce, ale následně i slušné chladno, což může trochu kazit cykloturistickou vyjížďku. Přesto jsem s výletem spokojen, napříč trasou jsem ujel 82,5 km a celkově nastoupal 1579 metrů. A co ty? Jestliže jsem tě dostatečně motivoval, pak prostuduj mapu, přizpůsob trasu vlastním možnostem, naskoč na kolo a vychutnej si zážitek z jízdy.